NÁDECH NA SNĚŽNICÍCH

Máte občas pocit, že vidíte něco tak dokonalého, nebo třeba tak dokonale nedokonalého, až vám z toho přechází zrak? Že by vám ani hodiny nestačily k tomu, aby vám pohled na něco takového zevšedněl. A naopak stačí jen pár vteřin a víte, že tento okamžik máte v hlavě napořád a nezapomenete. Není třeba mluvit, jen se dívat a nic víc. Někdy je těch slov prostě zbytečně moc a stejně nedokážou vystihnout to, co leckdy mlčení. Snažíme se tyto okamžiky zachytit na fotce. Snad ze zvyku, snad z touhy pochlubit se na sociální síti a nebo jen tak, prostě na památku. Ale ani ten nejkvalitnější fotoaparát nezachytí odraz okamžiku v našich očích.

Minulý víkend jsme byli s kamarády na chalupě a vypravili se na výlet na Dolní Moravu. Johny půjčil sněžnice, ve kterých jsem už kdysi nějaký skromný výlet podnikla. Dorazili jsme na parkoviště, vzali výbavu, pod sjezdovkou nazuli sněžnice a zapadli do lesa. Stoupali jsme až nahoru na Slamník a ještě dál. Všude byla mlha a počasí nevypadalo, že by se chtělo měnit. Během první půl hodiny jsem skoro odložila všechny svršky a přes mlhu toho nebylo moc vidět. Mrzelo mě, že konečně vypadneme z města a co? Mlha. Ale ne nadarmo je moje oblíbená písnička z Hobita, Misty Mountains. Znáte ji? Čím jsme byli výš, tím se mlha trhala, ale naštěstí nezmizela. Převalovala se přes kopce a lesy jako nadýchaná deka. Ani nahá, ani oblečená. Chytrá horákyně. Překrásná. Začala jsem se ztrácet vzadu naší skupiny a přestávala mluvit. Mnozí si řeknete, že jsem nemohla, neměla dech. Já jsem jen v tu chvíli chtěla být sama a užívat si tu krásu. Protože občas člověk prostě nepotřebuje mluvit :).

Tak vypadněte z města a i přes nepřízeň počasí se ZKUSTE NADECHNOUT.